To si takhle ráno ve Wuishanu vyrazíte do čajovny, protože původní plán (udělat si výlet do chráněného Wuiy parku a začajovat v přírodě) ztroskotal kvůli silnému dešti…
Nakonec po 10 hodinách tam stejně jste a dáváte si ve tmě čaj s mnichem (který má v ústech Cohiba doutník) uprostřed skalnatých čajových plantáží a zajídáte ho pikantním bambusem.
Mezitím jste navštívili privátní čajový institut, který kromě specialistů na čaj navštěvují jen prezidenti a premiérové… K tomu náhodou zde narazíte na 1 z 12 „certifikovaných“ čajových mistrů, kteří mohou zpracovávat typický skalní Wui čaj… A po prohlídce čajového archivu se stovkami kilogramů čaje si ho s mistrem opravdu dáte. A to díky jediné taiwanské odbornici na vůně a vonné tyčinky… To prostě nevymyslíte!
Jakoby to nestačilo, ve tmě ve Wuiy parku se projdete po kamenných cestičkách a mostcích z betonových pilonů (mezi kterými je jen řeka) zpátky do města na večeři…
Nakonec hláška vysokohorského mnicha, kolik stojí jeho Rougui [džoukvej] čaj (pro nás už 3. grade za ten den):
Neznám jeho cenu – čaj nekupuju, čaj je na pití…
