Rychlo-foto report z společného cestování s přáteli po Japonsku. Za rameny, čaji, ale i českým pavilonem na Expu v Osace.
Kapitoly
Tokio
Tokio mě přivítalo směsicí moderních mrakodrapů a klidných zákoutí. První kroky vedly do čtvrti Chioda, kde mezi kancelářskými budovami dýchá historie císařského paláce. Kontrast mezi minimalistickými zahradami a ruchem velkoměsta byl přesně tím, co jsem od Tokia čekal.
Jedním z mých nejoblíbenějších míst se staly Hamarykiu zahrady – zelený ostrov klidu uprostřed moře betonu.
Procházel jsem cestičkami mezi jezírky, sledoval čajový pavilon odrážející se na hladině a s radostí si připomněl, že právě čaj tu dokáže zastavit čas.
A pak jídlo! Rameny, které zahřály i v dusném letním dni, matcha zmrzlina, která chladila a zároveň chutnala jako koncentrovaný kus Japonska, a čerstvé sushi na Tsukiji, kde rybí trh stále pulzuje energií rybářů a nožů. Večer jsem pak bloudil světly Shinjuku a měl pocit, že Tokio nikdy nespí.
Moje tipy pro Tokio:
- Vyhraď si celé dopoledne na Hamarykiu – čaj v zahradním pavilonu stojí za to.
- Tsukiji: vyzkoušej sushi hned po ránu, chuť je úplně jiná než večer.
- Pokud miluješ čaj, nevynechej některou z matcha kaváren, kde servírují i zmrzlinu.
Kjóto
Pokud Tokio působí jako neonová budoucnost, Kjóto je živoucí pohled do historie. Ráno jsem stoupal po nekonečných torii branách Fushimi Inari Taisha. Červené sloupy rámovaly cestu, která se vinula do hor, a každý krok byl jak meditace.
V srdci města jsem zamířil k Yasaka Shrine, kde se prolíná duchovno s každodenním životem.
Lidé se tu zastavují, aby se poklonili, turisté cvakají fotky a já si v tichém koutě vychutnal chvíli se zápiskem a šálkem čaje.
Nechybělo ani setkání s wagyu – jemné, máslově křehké maso, které se doslova rozplývá na jazyku. A protože k čaji neodmyslitelně patří zastavení, zavítal jsem do Ippudo Tea, kde jsem objevil kombinace, které posunuly můj pohled na čajové párování zase o krok dál.
Moje tipy pro Kjóto:
- Na Fushimi Inari vyraz co nejdříve ráno – s východem slunce má místo magickou atmosféru.
- V Yasaka Shrine si nech chvíli jen tak na pozorování lidí – je to stejně zajímavé jako samotná svatyně.
- Wagyu ochutnej přímo v Kjótu, v malých restauracích bývá atmosféra klidnější než v Tokiu.
Ósaka
Ósaka mě vtáhla svým hlučným a hravým tempem. Dōtonbori byla přesně taková, jak jsem ji znal z fotek – obří neony, blikající reklamy, vůně smažených takoyaki a hlasy prodejců, kteří lákají kolemjdoucí. Atmosféra byla elektrizující a já si připadal, jako bych se ocitl v kulise neonového divadla.
Trochu klidu jsem našel u Ósackého hradu, obklopeného parky, kde se lidé scházeli na pikniky.
Z vyhlídkové věže byl výhled na celé město, které působilo zároveň chaoticky i domácky.
A pak přišla kulinární tečka – kombinace wagyu burgeru a místního piva, která potvrdila, že Ósaka je právem označovaná za „kuchyni Japonska“.
Na závěr cesty jsem zamířil na Expo 2025, kde mě přivítal i český pavilon. Bylo zvláštní a dojemné stát v Japonsku, tisíce kilometrů od domova, a přitom ochutnat známé chutě a vidět českou tvorbu v globálním kontextu. Ten kontrast mi připomněl, jak propojený svět vlastně je.
Moje tipy pro Ósaku:
- Dōtonbori si vychutnej večer, kdy světla a vůně město doslova rozsvítí.
- U hradu si vezmi piknik – místní atmosféra je nakažlivá.
- Expo 2025 stojí za návštěvu – český pavilon je povinností pro všechny, kdo chtějí kousek domova uprostřed Japonska.
Tři města, tři tváře Japonska – Tokio s pulzující energií, Kjóto s duchovní hloubkou a Ósaka s nespoutanou chutí života.
A mezi tím čaj, jídlo a drobné okamžiky, které skládají mozaiku vzpomínek.
