Rooibos je druh nápoje, který se označuje někdy také jako čaj, byť to není zcela přesné. Co to vlastně přesně je a jak ho připravovat a pít?
Kapitoly
Kde ho najdeme a co se vlastně jedná
Rooibos je nápoj, který se připravuje z listů rostliny jménem čajovec kapský. Čajovec je rod rostlin z čeledi bobovitých. Celkem má nejméně 240 druhů.
Čajovce jsou keře, které dorůstají výšky asi 2 metrů.
Typicky mají hlavní stonek, ze kterého vyrážejí silné větve a řadu menších větviček s trsy drobných lístků na koncích. Čajovce mají trojčetné listy a žluté květy.
Vesměs se jedná o keře suchomilné, většinu druhů čajovců najdeme růst v horách. Rostlina roste výhradně v Jižní Africe. Kromě jen asi šesti druhů ji najdeme na malém území v provincii Západní Kapsko.
Centrem produkce čajovce, ze kterého se vyrábí rooibos, je konkrétně pohoří Cederberg.
Tyto rostliny vykazují poměrně specifické nároky na půdu, která by měla být písčitá. Náročné jsou čajovce na sluneční osvit, stín i na vzdušnou vlhkost. Jinde na světě proto jejich pěstování není možné, to ať již za účelem výroby rooibosu nebo z čistě dekorativních důvodů.
Jak se dostal do Evropy
Jako první se čajovec naučil zpracovávat kmen Khoisanů. Domorodí obyvatelé rooibos již dlouho využívají hlavně pro děti, kterým dokáže ulevit od kolik. Nejmenším se dává tento čaj také proto, aby se jim lépe spalo.
Stejně domorodí obyvatelé Afriky pochopili, že tento přírodní prostředek pomáhá proti astmatu nebo alergiím.
Kouzlo rooibosu pak zůstalo na nějakou dobu pozapomenuto, až ho v 18. století objevili moderní botanikové. Švédský přírodovědec Carl Thunberg si povšiml, že místní kmeny si vaří čaj z rostliny, kterou popsal vědec jako redbush nebo rooibos.
Za jeho rozšíření v Evropě pak vděčíme muži, který se jmenoval Benjamin Ginsberg. Tohoto jihoafrického obchodníka dnes můžeme označit za průkopníka komercionalizace rooibosu. Začal jej ve velkém nakupovat a prodávat dál.
Jak se vyrábí?
I díky němu si tak tento nápoj můžeme v současné době pravidelně dopřávat i v našich středoevropských podmínkách. Existují dva druhy tohoto čaje, a to červený a zelený. Oba se vyrábějí z téže rostliny, rozdíl je v technologii výroby, která má stále značný podíl ruční práce.
Zelený rooibos jsou lístky, které se pouze suší.
Sbírají se brzy ráno a projdou velmi rychlým procesem tepelné úpravy. Výsledný nápoj obsahuje více antioxidantů a chutí, barvou i vůní připomíná zelený čaj. Ve vůni zaznamenáte trávu, v chuti zase jemný nádech bylinek.
Červený rooibos vznikne tak, že lístky procházejí procesem fermentace.
Tato alternativa je žádanější. Čajovníky rostou ve výšce 450 metrů nad mořem. Produktivní jsou rostliny asi 4 až 5 let.
Konkrétní postup
Výroba rooibosu probíhá tak, že se větve dvakrát ročně ostříhají, a to asi 30 cm nad zemí. Na výrobních linkách se nasekají na přibližně půl centimetru velké kousky. Takto zpracované části následně projdou fermentací, která probíhá za přispění vzduchu a slunce.
Nápoj má výraznou červenohnědou barvu a nasládlou chuť.
Má nízký obsah tříslovin a neobsahuje kofein, proto si ho můžete dopřát i večer. Jeho konzumace je vhodná i pro děti. Pít ho mohou i těhotné a kojící ženy, rooibos neobsahuje žádné látky, které by mohly citlivému organismu ublížit.
Proč ho pít?
Přínos konzumace tohoto nápoje však nespočívá jen v lahodném aroma a skvělé chuti. Rooibos obsahuje i celou řadu vitamínů a minerálů, které mají blahodárný efekt na naše zdraví. Rooibos je bohatým zdrojem mědi, železa, hořčíku, draslíku a dalších minerálů.
Obsahuje též vitamín C a řadu antioxidantů.
Ty dokáží zpomalit stárnutí a často se zmiňuje i jejich působení proti rakovině.
Používá se jako prostředek na zlepšení trávení i pro spalování tuků. Slouží i jakožto prevence vůči srdečním a cévním problémům. Posiluje též imunitní systém. Potlačuje překyselení žaludku a ulevuje při nadýmání. Může nám pomoci tehdy, pokud nás trápí bolesti hlavy.
Dopřávat si ho vzhledem k jeho účinkům můžete pravidelně.
Kontraindikace nebo nežádoucí účinky známy nejsou.
Jak na správnou přípravu rooibosu
Příprava je velice jednoduchá: Stačí lžičku rooibosu přelít vroucí vodou a nechat cca 3 až 5 minut louhovat. Během tohoto procesu byste měli čaj zakrýt, aby nedošlo k odpaření žádoucích silic zodpovědných za chuť tohoto nápoje.
Rooibos není úplně citlivý na přesnou dobu louhování, pokud ho tedy necháte o něco déle, nic se nestane.
Neboli nezhořkne vám, jen získá více zemitou chuť. Uvádí se, že pokud jej necháte louhovat dokonce až 10 minut, naopak tak zvýšíte jeho antioxidační účinky. Ovšem, pozor, vyhněte se používání dvakrát převařené vody.
Pro neznalého konzumenta může jeho chuť působit zvláštně, nicméně rooibos si nakonec většina konzumentů velmi oblíbí.
Jak jej podávat?
Možností konzumace je více. Zvolit můžete tradiční způsob, který praktikují původní afričtí obyvatelé. Ti si rooibos dávají s mlékem a medem.
Některé zdroje také radí dochutit si ho v souladu s našimi klasickými zvyklostmi cukrem a citrónem.
