3 dny v Kjótu a já i kolo jsme přežili (překvapivě)

Druhý den na kole v Kjótu a už trochu ztrácím trpělivost. Včera jsem většinu času strávil na silnicích, takže jsem si toho nevšiml:

  • buď Japonce ve škole moc neučili levou a pravou stranu,
  • nebo se s nimy málokdy čelně sráží téměř 80 kilový Čech na těžkém kole (ještě se mi to nepodařilo ťuk, ťuk, ťuk).

Jinak si neumím představit, proč se musí tolik plést (hlavně chodci) do cyklistické stezky, která je mnohdy oddělená od chodníku menším plůtkem. Chodí si vlevo, vpravo, ve středu jako by se nechumelilo a strašně se diví, že kolem nich pískají brzdy.

Ale dost ztěžování si 🙂

Zápisky z čajových cest jsou důležitější. Dnešní program byl odlehčenější, protože včerejší peklo mi dalo dost zabrat.

Zastávky:

  • Fushimi-Inari Taisha Shrine 伏見区深草藪之内町68,
  • Tofokuji Temple,
  • Chion-in Temple 東山区.

Čajový program:

  • Otani Tea Fushimi
  • Ippodo Tea 一 保堂茶舗 京都本店
  • Kaboku Tearoom 一 保堂茶舗 京都本店
  • Ryuoen Tea – 二条通御幸町西入丁子屋町690

Chrámy a jiné kulturní záležitosti

Fushimi-Inari patří k nejčastěji označovaným „musíte vidět“ místům v Kjótu. Pod tímto názvem se skrývá nejenom pár chrámů pod samotným kopcem Inari (má 233 metrů nad mořem) a také soustava mnoha červených modlitebních brán „torii“. Právě ty jsou nejvděčnějším tématem (po Bambusovém háji v Arashiamě) pro fotografy. A nedivím se jim.

Tento stejnojmený chrám (a bezpočet dalších, které jsou na Inari) je silně spjatý s liščí tematikou = aneb všude liška, kam se podíváš. Tahle ryzavá potvůrka však zajistila, že ač je cesta dle hlavní mapy jedním směrem nahoru a po druhé straně kopce zase zpátky, že jsem na vrchol prostě nedošel. Cestou je totiž pár křižovatek a ne vždy platí, že když stoupáte vzůru (poměrně logicky), tak opravdu míříte k nejvyššímu bodu kopce…

Jestli máte na Kjóto jen pár dní (či nedejbože 1 den = Kjóto má cca 1 600 chrámů a stihnete jich jen pár), právě Fushimi Inari vám doporučím. A patří mezi malé procento památek v Kjótu, které jsou zadarmo. A je s podivem (aspoň pro mě), že ty zadarmo jsou mnohdy zajímavější, než placené).

Tofokuji Temple

Neplánovaná zastávka (aneb jedete si na kole podle plánu na sever a najednou krásná cesta k chrámu… nemůžete přeci odmítnout takové „pozvání“), ale o to příjemnější. Za mě 3. nejkrásnější chrám v Kjótu, který jsem navštívil. Otevřené brány, velké pavilony, decentní zahrada a zadarmo. Doporučuji!

Chion-in Temple 東山区

Velký chrám od kterého jsem čekal hodně a dostal jsem ještě víc. Kdybyste se divili, proč na některých fotkách je veliká hnědá plechová budova, tak je to Miedo Hall (největší pavilon z Chion-in chrámu). Ten je už déle v rekonstrukci (až do roku 2019) a aby nekazili pohled na polo-zrestaurovanou budovu, raději ji celou skryli do ocelového sarkofágu.

Kromě procházek kolem dalších pavilonů (které se vám stejně dříve nebo později okoukají) jsem si koupil lístek (500 jenů) do Hojo a Yuzen zahrad. Jsou to dvě zahrady kolem velkých pavilonů u Chion-in. Hojo je koncipovaná jako zenová zahrada s velkým jezírkem, bonsajemi a několika plochami s uhlazeným štěrkem.

Tady si užijete lepší podívanou než v tolik vychvalovaném zenovém Roan-ji chrámu na severu. Největší parádu udělal kontrast klidné zenové zahrádky s podzimní přírodou kolem. Zahrada netknutá, stálá, neutrální a kolem barevné ševelení okolních stromů.

Za mě to byla 2. nejkrásnější zahrada (ač nebyla kdovíjak veliká). Která byla 3. a vlastně která 1.? Jako třetí beru Yuzen garden, která je právě kousek od Chion-in chrámu. Zase má v sobě zenové motivy, ale také menší „torii“ brány, bonsaje a v podzimním slunci vypadala skvěle. Jen je zase menší než bych si přál Ta nejhezčí a největší je u mého prvního chrámu z mé výpravy (Kijomizu-dera).

Čaj nesměl chybět

Dnes jsem chtěl dohnat čajové resty. Kousek od Fushimi Inari jsem náhodou objevil malý čajový obchůdek Otani Tea, kde jsem neodolal nabídce čaje a také i krásné (další O:)) shiboridashi konvičce. Znovu z Kjóta a ručně vyrobené.

Karigane?

Paní majitelku potěšilo, že jsem věděl jaký typ čaje je Karigane. O den dříve jsem ho také neznal, … ale v prvním čajovém obchůdku mě poučili 🙂 Jen v Kjótu (netuším zatím proč, ale zjistím to) tak říkají Kukiche (levnější zelený japonský čaj s vysokým podlem řapíků). V překladu Karigane znamená „divoká husa“.

2 slavné kjótské čajové obchody

Na dřívější doporučení jsem navštívil 2 známé čajové obchody v centru Kjóta – Ippodo Tea A Ryuoen Tea. Jsou od sebe cca 3 minuty chůze a rozhodně doporučuji je navštívit. Solidní frmol, fronta na čaje a výběr, který vás nadchne.

Čaje v skvělé kvalitě tu koupíte už od 660 jenů za 100 gramů (no neberte toho na kila). Strop je cca 6 tisíc za 100 gramů, ale to už jsou hodně luxusní kusy. Anglicky umí jen v Ipoddo prodejně u Ryouen jsme se dostali k „a little bit“ a tím jsme skoro skončili. Ale servisem to dorovnali, takže si vyberete i bez znalosti japonštiny.

Stačí znát názvy čajů: sencha, bancha, gyokuro, hojicha, matcha, … a domluvíte se 🙂

Čajovna Kabuki

V Ippodo prodejně mají i vlastní čajovnu, která se jmenuje Kabuki. Minimalisticky střižená čajovna s menšími intimními rozměry mě natolik zlákala, že jsem nemohl odmítnout. Výběr je (nečekaně) omezený jen na japonské čaje, ale mají jich hned několik gradů a cenově začínají na 600 jenech. Za našlehanou matchu v nejvyšší kvalitě dáte 1300 jenů. Neznámo proč uváděli cenu bez daně (u každé cenovky bylo +tax) – ta z celkové ceny činila méně než 10 %.

Většinou čaj doplní o „soft“ či „hard“ čajová cukrátka. Soft jsou zpravidla želé kousky (například kohaku s yuzu náplní), hard jsou tvrdší sušenky či malé cukrové „pastilky“. Pro mě to byla poměrně novinka, tyto čajové sladkosti jsem znal jen v kombinaci s matchou. Organická sencha mě tak dostala, že jsem si ji koupil – ač cenovka byla o dost výš, než u ostatních kousků na místě – 1600 jenů za 50 gramů.

Nečekané a překvapivé zastávky bývají nejlepší

V itineráři jsem měl na dnešek ještě adresu bez označení místa – dorazil jsem tam, hledal jsem čajovnu Oharuchan (ta jediná mi zbývala) a nakonec se z dané adresy vyklubala japonská restaurace Upsagi (tím Up na začátku si nejsem jist, z loga restaurace jsem toho víc nevyčetl a strýček google taky mlčí).

Řekl jsem si, že tak to mělo nejspíše dopadnout (a žaludek mi dal za pravdu). A dal jsem si set 5 malých předkrmů (identifkovat jsem dokázal jen bambusové plátky v sojové omáčce), hlavního jídla (kuřecí v citronové tempuře), pickles a dezertu (nejspíše puding typu Purin). K tomu čaj černý jako bota (až bych řekl, že neměl japonský původ). Značka: IDEÁL!

Zítra Uji a dle času možná Nara – proletím se znovu Shinkansenem a jsem tam dřív, než dopiju čaj 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *