2. den v Kjótu a hned na 2 vražedných kolech…

Jetlag je svině 🙂 nenechal mě dospat, tak jsem už v 5 ráno koukal co dělat… V 9 měli otvírat „kolárnu“ (alias půjčovnu kol), takže plonkové 4 hodiny? Ale kdeže.

Procházel jsem se za tmy prázdným Kjótem… Tady za ten roh ještě, … Tak klidně za řeku, … jé velký chrám v zahradě. To musím vidět. A hned jeden z nejkrásnějších.

Ale pěkně postupně 🙂

Kolo a Kjóto

Na půjčení kola me inspiroval Franta Szabó – ač mě to mohlo napadnout i samotného (ač se tak nestalo), protože v Huangzhou u Západního jezera jsme měli taky kola a bylo to super. Jak je to s kolem v Kjótu? Pokud jste to doteď nevěděli, jezdí se vlevo 🙂 Jak na silnicích, tak na chodnících.

Zní to jako zábava?

Jestli byste si první den návštěvy Japonska půjčili kolo, asi by to bylo to poslední, co byste udělali :)) Vychytávat praštěné Japonce (jinak zpořádané, ale ne vždy na chodníku respektující vlastní pravidla směru dopravy), vyhýbat se nečekaným sloupům a překážkám v cyklistickém pruhu (tady to někomu asi nevyšlo nó,…) a ještě si pořád opakovat, že musíte jezdit vlevo?

A teď vlastně kde vlevo? Nejste na chodníku sami (pro mě překvapivě se jezdí i na chodníku) a někdy tam bývají i 3 pruhy… Na co, jsem ani za celý den nepřišel – asi pro lepší manévrování před sloupy 🙂

Pokud jste při sjednávání cestovního pojištění (stejně jako já) řekli, že nebudete dělat žádné adrenalinové sporty, tak jste nevědomky lhali. Kolo je tady neskutečná jízda :)) Ale pokud přežijete první hodiny, jsou už z vás ostřílení jezdci, co se nebojí ani 3 proudové silnice s hodně rychlými auty 😉

TIP: Chcete si ulehčit začátky? „Stínujte“ někoho místního = kdo je místní? Ten kdo jede, jede a jede a neřeší vlevo, vpravo.

DALŠÍ SUPER INFO: Zapomněl jsem na pěší semafory, které ovlivňují na asi 80 % chodníku i vás. Taky mňamka k tomu všemu 🙂

Rozhodně však pro Kjóto kolo doporučuju 🙂 máte sice dost věcí jako z rychlíku (někdy jsme podle mě musel porušovat rychlostní omezení na silnici – ehm to, které platí pro auta), ale stihnete více zastávek po památkách a zajímavých místech. Když to zkombinujete s pěšourem, máte ideální mix kvality zážitků a rychlosti přesunů.

Chrámy

Můj dnešní plán byl takovýto:

  • Chion-in Temple Chion-in-mae Bus Stop / Higashiyama Station / Tozai subway 東山区,
  • Ginkaku-ji (Silver Pavilon) 東山慈照寺,
  • Kinkaku-ji Temple (the Golden Pavilion) 北区金閣寺町1,
  • Arashiyama Bamboo Groove, Ukyo-ku 右京区嵐山,
  • Roanji Temple,
  • Kitano Tenmangui 北野天満宮,

a ještě čajové zastávky:

  • Tea Ceremony Camellia 〒605-0826 Higashiyama-ku,
  • OHARUCHAN Tea 好日居 – (左京区 岡崎円勝寺町 91),
  • Ippodo Tea 一 保堂茶舗 京都本店,
  • Ryuoen Tea – 二条通御幸町西入丁子屋町690.

= hodně naivní plán 😀

Čajový obřad jsem měl na 4. hodinu a ikdyž jsem vyrazil díky jetlagu v 5 ráno, stejně jsem stihl 4 chrámy/zastávky z 7 a 1 čajový cíl. Ale na druhou stranu jsem přirozeně při cestě objevil spoustu zajímavých míst (například fantastický chrám se zahradou Kiyomizu-dera a celá stará čtvrť Higashiyama, které mi to vyrovnaly).

  • Kinkaku-ji Temple – zlatý pavilon na severu Kjóta = hromady lidí, školní zájezdy, samotný zlatý „pavilon“ je replikou, protože ho dříve zapálil bláznivý mnich, který měl neskutečné pouto s tím originálním a trochu to nezvládl, Aspoň, že chrám měl krásnou zahradu, jen jste museli trochu utíkat od lidí.
  • Tenryuji Temple – neplánovaný, ale krásný sám o sobě (cupitáte si v něm bez bot, jen v ponožkách), se zenovou zahrádkou z kamenů a hlavně velikým jezírkem s koi kapříky a další spletí menších zahrad + přímo z něj můžete vyrazit do bambusového háje.
  • Arashiyama Bamboo Groove – na fotkách vždy nádherný a tajemný bambusový háj. V reálu znovu stovky výletníků s selfie-tyčkami a celý háj má cca 400 metrů. Ale zážitek to rozhodně byl jako z jiného vesmíru. Být tady v noci (háj v lese se těžko zavře), může to být fantazie.
  • Roanji Temple – jeden z nejdůležitějších zenových chrámů v Kjótu. Dost mě zklamala samotná „kamenná zahrada“, kvůli které je tento chrám tak známý. Je to 8 velkých kamenů, které mniši „zenu“ čas od čas rozmístí v nevelké štěrkové ploše. Zen mi je blízký, ale na tohle jsem moc energie a myšlenkové kapacity neměl. Ale mají zase krásné a veliké zahrady kolem, tak aspoň něčím jsem si nechal srovnat náladu.
  • Kijomizu-dera – také neplánovaný, ale o to krásnější (za mě asi nejvíce fotogenický ze všech). A s tak nádhernou zahradou ve svahu, že byste odtuď už nikdy nechtěli odjet. Už se těším, až ji uvidím třeba na jaře v plném rozpuku.

Mimo: ten podzim je tu neskutečně cítit na přírodě. Není vše zelené, ale krásně (opravdu nádherně) barevné – žlutá, zelená, hnědá, červená… Podzim v Japonsku rozhodně chcete vidět.

Co se tu dá všechno sníst?

Moc odvahy a času jsem na klasické restaurace s plastovými modely jídel neměl, ale hlady jsem nebyl. K snídani onigiri trojúhelníčky a vaječná omeleta, pak skvělá matcha zmrzlina, kjótský rámen, bento box s lososovým a tuňákovým onigiri, „smaženkami“ a zeleninou a spoustu drobností z street-foodu, které zatím nedokážu identifikovat 🙂

Čaje / čajová ceremonie

Ani se moc nestydím, že první 2 čaje v Japonsku byly z plastu. Ano z plastové 0,5 lahvičky, které se prodávají v každém automatu (cca každých 200 metrů kterýmkoliv směrem alespoň jeden najdete).

První banča lehce přetažená, ale pitelná, ale druhý čaj „Rich Tea“ (ještě jsem nerozluštil z klikyháků co, ale chutově senča) byl pro mě nečekaně dobrý. Velmi podobně by chutnala přesně připravená a zchlazená domácky připravená. Mají i slazené, ochucované (alá nesmysl typu Nestea), ale schválně si vybírám ty čisté.

Japonci jsou sice považováni za Čínou za čajovou velmoc, ale oni si ten čaj neužívají jako v Číně, nebo v Česku. Nemají na to čas. Makají v obrovských firmách od svítání do úsvitu a nic nestíhají. Proto většinou pijí tyto čaje – některé jsou i vyhřívané. Dost mě překvapuje, že i přesto se tu udržela čajová kultura kolem čajového obřadu typu „čadó“, který může trvat i 8 hodin.

Nakonec po vzoru naší dřívější čínské výpravy jsem ani tady neodolal a koupil jsem si novou konvičku. Malou bílou shiboridashi 🙂 Od teď když budu chtít novou konvičku, budu si pro ni muset zajet na místo vzniku (aspoň jich nebudu mít tolik, že?).

Čajový obřad netrval správných 8 hodin (díkybohu – naštěstí on se ani tak často nedělá, jen u zvláštních příležitostí a to třeba jen 1-2 za rok), ale jen hodinu. Původně jsem měl být sám, ale na poslední chvíli dorazili i mladá Kanaďanka XYZ a její japonská kamarádka XXX (bohužel jména zapomínám vždy do 5 sekund od momentu co je uslyším). Z povídání o matche jsem se nedozvěděl moc nového (však mám doma vlastní čavan a časaku a matchu jsem už vícekrát dělal), ale zkrácenou verzi ceremonie jsem ještě nezažil.

Zaujaly mě (kromě čajové výbavy) 3 důležité věci, které si čajový mistr musí vždy přinést – vějíř, papír na čajová cukrátka a nožík na jejich krájení. Vějíř je zde jen symbolický, ani se neotevírá, jen si ho mistr před sebe položí (v našem případě mistryně) a ukloní se mu. A tím si vytvoří symbolický odstup/vlastní prostor od hostů.

Podle jednoho z pravidel se první matcha připravuje majiteli domu, kde se akce pořádá – aniž bych to tušil, na to místo jsem si nevědomky sednul já (seděl jsem po její levici, ač v podstatě naproti ní – TIP pro ostatní), takže jsem dostal první dávku od ní připravenou. Neskutečně hustě našlehaná a to použila jen 2 naběračky čaje (pro hustou variantu se používají 4 a méně vody).

Po solidní jízdě z posledního chrámu (úplně na severu města) do hotelu (střed Kjóta – Azumaya Ryokan u Nishi Temple), do onsenu a pak stejnou světelnou rychlostí do starého města (abych tu úžasnou podívanou vůbec stihl) mi strašně bodla. Osvěžující, hutná, dost nakopávající a takřka krémová. Tohle musím natrénovat, potřebný grif zápěstím mi nikdy pořádně nešel a nenašlehal jsem matchu ideálně.

Trénink čistě na přípravu čajového obřadu trvá 6-12 měsíců, ale celá ceremonie v sobě obsahuje i filozofické prvky, kaligrafii, aranžování květin, péči o zahradu před čajovým domem, péči o hosty, … a to se učí 10-20 let = spíše prý celý život.

V nohách mám 25 kilometrů pěšky (ráno a večer jsem tomu trochu dal zabrat) a na kole cca 15 = vůůbec mě nebolí nohy a zítra nemám vůbec v plánu něco podobného 🙂

Další den budou dnešní resty a bude Fushimi Inari. Den (možná i dny) potom Nara/Uji a podle toho jak se mi tam bude líbit případně zkrátím Tokio o 1 den na 1 den 🙂 Moc mě mrakodrapy a šílené množství lidí neláká, tak mě to ani nemrzí.

Další fotky doplním brzy, už tu mám půnoc a už na to ani nevidím 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *