Kintsugi je starodávná technika opravy rozbité keramiky, která vznikla v Japonsku již v 15. století. Myšlenka této techniky pramení v japonské filozofii wabi sabi – umění nedokonalosti nebo umění přirozené jednoduchosti, podle které i rozbité věci mohou být krásné a jejich chyby nemusí být na škodu, právě naopak, stávají se součástí předmětu.
Každá chyba, prasklina nebo dokonce úplné rozbití se stávají součástí historie a života tohoto kusu keramiky a nejsou důvodem jí vyhazovat – naopak, keramika se slepí opět dohromady a může žít dál.
Díky této technice pak na slepené keramice vznikají jakési dekorativní žíly, které vypráví její příběh a mají i zvláštní, dekorativní efekt. Praskliny tedy nejsou nijak maskovány, naopak, jsou přiznány a zvýrazněny krásnou zlatou, stříbrnou, nebo jinou barvou. Jde zároveň o velmi ekologickou myšlenku, protože se nádoby, hrníčky, misky a další nádoby recyklují a nekončí ihned na smetišti, i když se poškodí nebo rozbijí.
Kapitoly
Co je tak dekorativního na této technice?
Proč slepované hrnečky a nádoby vypadají tak zajímavě a esteticky? Nejspíš v tom bude hrát roli prvek náhody, který přichází na scénu ve chvíli, kdy se kus keramiky rozbije. Nejde o žádný pravidelný či promyšlený vzor, ale zcela a jen o pouhé působení přírody a fyzikálních zákonů. Možná to nás na těchto nádobách tak zaujme – žádný člověk by sám takto náhodný vzor nevytvořil a snad nám to připomíná, jak důležitou (jakkoli nenápadnou) roli v našich životech příroda hraje.
Jaký materiál se používá?
Pro slepování rozbité keramiky se používal zvláštní tmel, do kterého se buď přimíchal barevný prášek, nebo se tmel po zaschnutí barvil štětcem, aby se spáry zvýraznily barvou. Pro obarvení spár se používalo práškové zlato, stříbro nebo platina. Dnes už se ale pro tuto techniku mohou používat i všechny druhy lepidel a dalších adhezivních materiálů a umělých barviv.
Druhy spojů
Existuje několik druhů spojů, pomocí kterých se keramika dávala dohromady. Kromě té nejčastější, nazývané Hibi, u které se používá speciální lak nebo tmel a práškové barvivo, existují ještě dvě další techniky:
Kake no Kincugi rei
Technika pomocí které se mohou nahradit chybějící nebo nepoužitelné úlomky keramiky. Ze zlata a laku se vytvoří celá velká “záplata” místo tohoto nepoužitelného kousku.
Jobicugi
Jobicugi se také používá k nahrazení chybějících částí, místo směsi laku a barvy se ale použije kus keramiky z úplně jiné nádoby, čímž vznikne jakási koláž dvou nádob.
Další méně známé techniky
Jako alternativa se ještě používala také technika kovových svorek, které byly k opravě keramiky používány místo tmelu s barvivem. Do keramiky se vyvrtaly podél praskliny malé dírky a ty se pak pospojovaly těmito svorkami. Šlo tedy o jakousi alternativu sešití dvou kusů látky pomocí jehly a nitě – jen místo látky se spojovala keramika a ne nití, ale kovem.
Tato technika ale od začátku nebyla tak oblíbená, protože nepůsobila zdaleka tak esteticky a dekorativně. Dokonce se traduje, že když na konci 15. století císaři opravili jeho keramiku touto technikou, nelíbila se mu a nařídil řemeslníkům, aby vymysleli něco hezčího. Tak vznikla technika Kintsugi pomocí tmelu a stala se tak oblíbenou, že dokonce jednu dobu sběratelé úmyslně rozbíjeli a slepovali své keramické nádobí, aby ho tak udělali zajímavějším a hezčím.
Vytvořte si Kintsugi doma
Toto umění si můžete vytvořit i sami doma. Stačí vám k tomu jakékoli lepidlo nebo tmel vhodný na keramiku nebo jiný materiál, podle toho, z čeho je vaše nádobí, a jakékoli barvivo nebo barvící prášek. Rozbité nádobí slepte a pak spáry obarvěte jakoukoli barvičkou – nebo můžete barvivo rovnou smíchat s lepidlem ještě před spojováním. Na internetu můžete také sehnat celé sady určené na Kintsugi, ve kterých už najdete všechno potřebné.