Dnes jsme si užili další degustaci červeňáků a polozelených čajů z Wuyi – navštívili jsme přátelskou farmu, od které Tomáš bere část svých červeňáků…
15 kousků na degustaci, porovnání, vybrání těch lepších kousků a to snad během 2 hodin = čajování zde je vcelku těžká práce :)) Hlavně ta hlava je už zblbnutá z jednotlivých jemných nuancí, vůní apod.
Podívali jsme se i na samotné zpracování čaje, které oproti minulé „továrničce“ bylo citelně masovější a s menší péčí (ne všemu lze v takovém objemu věnovat pozornost).
Přesto podstatná část z čajů postoupila u nás do dalšího kola = večerní degustace v horách.
Na můj vkus ve Wuyi přehnaně pečou oolongy a ztrácejí svou břitkost a energii – ty nejvražednější jsou mnohdy překryté jen uhelnou vůní i chutí. Pár dní před dneškem jsme ochutnali u „divokého“ čajovníka čaj, který by si v ničem nezadal s notně praženým (v italském stylu) espressem = moc pečení zničí i sebelepší čaj…
Podívali jsme se i na velmi staré (vlastně už archeologické vykopávky) dračí pece z dynastie Song – cca 960 až 1279 našeho letopočtu – na keramiku (na jeden zátah až 80 000 kousků???). Je to jen drobnost, ale čaj je tu neskutečně protkaný celou historií země a všude to na vás dýchá!
