V ČR si s nadšením užíváme šálky čaje, hledáme skvělé listí, nové chutě, … ale nikdy nevidíme, kdo je za tím vším. Kdo vlastně pěstuje, sbírá, přenáší/převáží a zpracovává čaj.
A tím cesta rozhodně nekončí, protože z bambilonů tun, kvalit a čajů se do ČR dostane jen hrstka, která prošla už filtrem kvality.
Čaj jsme sbírali už dříve (Fénixy u Pan Táty), ale včera jsme měli možnost pomoct se sbíráním skalních Wuiy čajů, které se z keříků sbírají jen 1x ročně.
Vůbec dostat se nahoru na skály, projít mezi roklinami a vyškrábat se do několika desítek vysokých svahů, kde jsou úzké řady stromků, chce hodně síly a odvahy. Ale strávit pod spalujícím sluncem celý den a monotónně trhat listí… které pak nosiči snesou dolů a pak znova sbírat a plnit koše… a znova… Je to těžká práce, která nečekaně jako dělnická profese nebude nejvýdělečnější.
Mají mou úctu a obdiv
Važme si každého lístku, který si užíváme v šálku čaje v poklidném Česku. Za každým lístkem je jeden osud, množství práce, pateticky řečeno (ač jsme sami zažili, že to je realita) krve a potu a množství energie…
Vyzkoušeli jsme si sběr čajů, pokusy (občas úspěšné) o zvednutí 100 kilogramové čajové zátěže, které musí na ramenou odnést malí, ale přesto houževnatí nosiči, vyskladnění pytlů do továrničky, zavadnutí, zpracování, … Nezávidím tu práci – je to těžká dřina…
